Zdrojový kód je v informatice jakákoli sbírka kódu s komentáři nebo bez nich, zapsaná v lidsky čitelném programovacím jazyce, obvykle jako prostý text. Například každá webová stránka má svůj zdrojový kód, který ji umožňuje plně duplikovat nebo upravovat.
Source kód programu je speciálně navržen pro usnadnění práce programátorů, kteří specifikují činnosti, jež má počítač provádět, většinou zápisem zdrojového kódu. Kód je často transformován assemblerem nebo kompilátorem do binárního strojového kódu, který může být spuštěn počítačem. Strojový kód pak může být uložen pro pozdější spuštění. Alternativně může být zdrojový kód interpretován, a tedy ihned spuštěn.
Většina aplikačního softwaru je distribuována ve formě, která obsahuje pouze spustitelné soubory. Pokud by byl součástí zdrojový kód, byl by užitečný pro uživatele, programátora nebo správce systému, z nichž každý by mohl chtít program studovat nebo upravovat.
Zdrojový kód, který tvoří program, je obvykle uložen v jednom nebo více textových souborech uložených na pevném disku počítače; obvykle jsou tyto soubory pečlivě uspořádány do stromu adresářů, tzv. stromu zdrojových kódů. Kód může být také uložen v databázi (jak je běžné u uložených procedur) nebo jinde.
Způsob zápisu programu může mít pro jeho správce důležité důsledky. Konvence kódování, které kladou důraz na čitelnost a některé konvence specifické pro daný jazyk, jsou zaměřeny na údržbu zdrojového kódu softwaru, která zahrnuje ladění a aktualizaci. Jiné priority, jako je rychlost provádění programu nebo možnost kompilace programu pro více architektur, často činí čitelnost kódu méně důležitým hlediskem, protože kvalita kódu obecně závisí na jeho účelu.
